logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ALOIS FRANTIŠEK KRATOCHVÍL

Der Kreuzberg


Die rostigen Stengel
ertragen kaum
gewichtlose Laub
Alles was wir von Gewichten wissen
nahmen wir
mit auf den Weg
An brachliegenden Stationen
stand da hohle Licht
voller Scham
Das Haus am Wegende
bestand fast nur
aus Ausgängen
Ödetriefend
An Wänden Geißelungen
Jeremias Klage
kühlt die Wunden
Im stummgewordenen Gewölbe
Widerhall
von Dankworten von Bittworten
die man an vergilbten Tagen
auf die Schwelle des Himmels legt.
Vor den Missbildungen
unserer Zeit
die Gestalt des Lammesse
mit abhehauenen Gliedern
Sein Blut tränkt Brennesseln
Geopfert hängt es
angenagelt
an unsere Horizontale
Wie der Dornbusch
in der Steppe von Midian
lodert dieses Golgatha
Die Hände der Winde
halten es in der dritten Stunde
Hier blieb sie stehen
bevor die Schuld mit Reue verwächst

Křížový vrch


Zrezivělé stonky
sotva nesou
odhmotnělé listí
Vzali jsme si na cestu
všechno
co víme o závažích
U zteřelých zastavení
stojí duté světlo
plné studu
Na konci cesty dům
jenž místo vchodů
má jen východy
Je pustý
Údery důtek po zdech
chladí
Jeremiášův nářek
Pod ztichlou klenbou
ozvěna slov
děkovných a prosebných
položených na práh nebe
pod dávnou oblohou.
Tváří v tvář
znetvořenému času
Podoba Beránkova
zuráženými údy
Krev kane do kopřiv
Obětován visí
přibit
k naší horizontále
Jako keř v Midjanské stepi
plane tato Golgota
Jen ruce větrů ji drží
na hrotu třetí hodiny
jež se tu zastavila
dokud nesroste
vina s lítostí

P.S. Teprve po smrti autora mi jeho dcera zprostředkovala vedle německého originálu básně i její současně vytvořenou českou verzi, poněvadž otec prý málokdy psal jinak než dvojjazyčně. Já do té doby znal jen německý text, jak byl otištěn v krajanském časopise, ze kterého jsem kdysi pořídil i české přetlumočení. Autor je znal, jak mi to dcera potvrdila, poněvadž měl otisk webové stránky založen -- zaslal jsem mu ho, že k počítači prý nenalezl vztah. Tak překlad ponechávám beze změny vedle původních veršů Kratochvílových spíše jako pokorný doklad svého upřímně míněného omylu z neznalosti pravého stavu věci.

Der Kreuzberg


Die rostigen Stengel ertragen
kaum noch das abgehärmte Laub.

Alles, was wir von Gewichten wissen,
nahmen wir mit auf diesen Weg.

An den brachliegenden Stationen
steht das hohle Licht voller Scham.

Das Haus am Gipfel besteht fast nur
aus Ausgängen. Ödetriefend,

an den Wänden Geißelungen,
Jeremia's Klagen kühlen die Wunden.

Im stummgewordenen Gewölbe
Widerhall von Dank und Bittworten,

an vergilbten Tagen hinterlegt
an der Schwelle des Himmels.

Vor dem Gesicht missgebildeter Zeit
die Gestalt des Lammes.

Sein Blut aus abgehauenen Gliedern
tränkt die Brennnessel.

Aufgeopfert hängt es,
angeschlagen an unsere Horizontale.

Wie der Dornbusch in der Steppe von Midian
lodert dieses Golgatha,

Hände der Winde halten es
in der dritten Stunde. Sie hielt inne
bis Schuld mit Reue verwächst.

Křížová hora


Rezivé lodyhy unesou
sotva tak ztrápené listí.

Všecko, o čem víme, že má tíži a váhu,
vzali jsme s sebou na tuto cestu.

Na jejích zastaveních, ležících úhorem,
stojí pusté světlo plné studu.

Dům na vrchu sestává snad jen
z východů. Zkrápěny pustotou

nesou stěny stopy bičování,
Jeremiášův pláč chladí otevřené rány.

V oněmělých klenutích
ozvěna díků a proseb,

složených tu za dnů zašlých
na sám práh nebes.

Před tváří znetvořeného času
podoba Beránkova.

Krev z Jeho zurážených údů
pijí kopřivy.

Obětován tu visí,
přibit na naší horizontále.

Jako hořící keř ve stepi midjánské
plane tato Golgota,

ruce větrů ji drží
v hodině třetí. Sečkají,
než vina přeroste hořem.

Glaube und Heimat, 1991, č. 6, s. 6

Ty německé verše mají konkrétní účel: povzbudit případné dárce k záchraně křížové cesty a Kalvárie nad Českým Krumlovem, což je záležitost už dnes téměř dovedená ke šťastnému konci. Básně tu ovšem nejsou proto, aby snad měly kdy konec. Alois František Kratochvíl je psal česky a německy, poněvadž pil osud této země z dvojího pramene. Narodil se 11. prosince 1925 v Ústí nad Labem (Aussig) v rodině národnostně smíšené a za války se díky tomu ocitl dokonce jako ani ne dvacetiletý voják v německé uniformě v zajetí, z něhož se vrátil s vírou v Boha zažitou až do morku kostí. Tak integrálního katolíka pohledat i v jižních Čechách, kde nalezl obklopen vzornou rodinou své centrum securitatis rovněž jako básník. Ano, přestože vynikl co rybářský odborník povoláním, v hloubi údělu, dotvrzeného i tragickou ztrátou syna Karla rovněž vysoce básnického nadání, setrval v poloze víry a Slova. Bydlí už po léta nedaleko nás v českobudějovické Klostermannově ulici, píše a překládá - už v disentu vydal Monolog o Čechách Willyho Lorenze, do němčiny vedle vlastních veršů převedl mj. i filosofické texty Josefa Šafaříka. Vím, že byl přítelem Václava Renče a z jeho básně Křížová hora na mne promluvila hluboká nota, ta skácelovská. Patří sem. Skonal 21. června 2013 v den svého patrona sv. Aloise a byl týden nato pochován na českobudějovickém hřbitově. Bohu díky, že tak blízko.

- - - - -
* Ústí nad Labem / České Budějovice / Český Krumlov / † † † České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tady v Klostermannově ulici v Českých Budějovicích
kus dál naproti hotelu Adler léta bydlel
Obálka (1995) a vánoční věnování na titulním listě výboru z jeho poezie vydaného v Českých Budějovicích (Sourozenci Kratochvílovi)
Obálka jedné z jeho knih (1998, Matice cyrilometodějská, Olomouc)

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist