FRANZ KOPANI
Co je zapotřebí uvést
Milí farníci a přátelé farnost Zátoň (v originále "Pfarrei Ottau" - pozn. překl.)!
Náš dosavadní zpravodaj Eduard Brunner z osobních důvodů složil svou funkci. Od nynějška s okamžitou platností zasílejte veškeré rodinné zprávy a jiné příspěvky na adresu: Franz Kopani, Erwin-von-Steinbach-Str. 11, 69181 Leimen.
Ujmu se přechodně funkce zpravodaje, než se někdo ohlásí být připraven pro tuto důležitou a lákavou práci. K tomu však je mně zapotřebí součinnosti, se kterou mi v pravý čas sdělíte informace o svých rodinách - ať už jde o svatby, o výročí vašich manželství, o úmrtí v rodině a o jiné události, aby mohly být zveřejněny v krajanských časopisech (v originále "in den Heimatzeitschriften", tj. doslova "v domovských časopisech" - pozn. překl.). Dále jsem si předsevzal vystavit jakési malé kroniky osad zátoňské farnosti, kterými byly Kropsdorf, Wieles, Pramles, Ebenau, Hoschlowitz, Schömern, Stubau, Lobiesching, Ottau, Ruben, Stömnitz (u jejich českých jmen Zábraní, Běleň, Branná, Zátoňské Dvory, Hašlovice, Všeměry, Dubová, Lověšice, Zátoň, Lověšické Rovné, Jistebník nutno podotknout, že některé z nich pod tímto jménem trvale zanikly - pozn. překl.), které budou na stránkách zmíněných časopisů i publikovány. Tak např. se mi od paní Marie Kunkelové (ta je i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. pžekl.) dostalo odkazu na Hašlovice, který bude zveřejněn v květnovém čísle. Bylo by žádoucí, aby se ke každé z osad přihlásil někdo jako místní znalec (místní pověřenec), který shromáždí potřebná data a dá mi je k dispozici.
Co je zapotřebí uvést:
1. údaje o padlých a pohřešovaných z druhé světové války (služební hodnost, datum narození, datum úmrtí, místo a zemi, kde k němu došlo),
2. údaje o domovské osadě /její jméno, počet domů podle popisných čísel a usedlostech jmen "po chalupě", příjmení majitelů, velikost pozemkového příslušenství v hektarech), snímky stavení, kaplí, křížů a božích muk atd.
To všechno by se mělo však stát pokud možno brzy, dokud ještě jsou tu lidé, kteří o své osadě mají co povědět.
Prosím tedy o pomoc, aby náš krásný a milovaný šumavský domov neupadl v zapomenutí a naši potomci si o něm mohli něco přečíst.
Glaube und Heimat, 2005, č. 6, s. 57
Stömnitz / Jistebník
Farnost Zátoň, kdysi obec Čeřín (německy Ziering, dnes je ovšem samostatně už neuváděný Jistebník toliko částí (ulicí!) městečka Rožmitál na Šumavě - pozn. překl.),
Jistebník (v originále "Stömnitz", podle Profousova díla "Místní jména v Čechách" první zmínka 1375 "villa Gistebnik", ale už 1379 "Stebnik ad castrum Rosenberg" /pro město Jistebnici v okr. Tábor 1379 "oppidum Stebnicz"/, "Jistebník", německy "Stiebnig", se jmenuje i obec v okr. Nový Jičín, německy "Neutitschein", "Jistebný rybník", i německy "Gistebnik Teich", zní i pomístní jméno rybníka v okr. Pelhřimov, z čehož lze odvodit zkomolené místní jméno německé, to české místní jméno pochází pak od výrazu "jistba", ve staré češtině označujícího jednak různé části domu /jistba=jizba/, jednak mostní pilíř nebo oblouk, vodu tekoucí mezi těmito pilíři nebo oblouky, jednak též /vedle podoby jistebník/ strážný domek baštýřův, jistebník pak též znamenalo "baštýř, hlídač rybníků" - pozn. překl.) leží asi jeden kilometr na jih od Zátoně, na cestě do Čeřína a Rožmitálu na Šumavě (v originále "auf der Straße nach Ziering/Rosenthal" - pozn. překl.). Osada byla poprvé zmíněna roku 1375 a měla před vyhnáním 30 domů a 101 obyvatel. Vprostřed osady stojí kaple, která byla do července 1995 vydána rozpadu. Dne 2. září téhož roku mohla být renovovaná kaple znovu vysvěcena děkanem Václavem Píchou (nyní prelát a probošt českokrumlovský, jeho maminka osobně prožila poválečnou repatriaci z Rumunska - pozn. překl.) za přítomnosti mnoha návštěvníků z Německa a Rakouska, jakož nynějších obyvatel okolí, mezi nimi i někdejší starostky Rožmitálu na Šumavě pani Boženy Dobrovodské. Bohužel v roce 2007 někdo v kapli zapálil na oltářním stole svíci a zapomněl ji při odchodu zhasit, takže došlo v interiéru kaple k požáru, který přivodil poškození mariánské sošky a celého oltářního stolu do té míry, že už nemohlo dojít k jejich obnově. I vnitřní stěny a strop byly zcela začazeny. Obec Rožmitál na Šumavě se zasadila o uvedení interiéru kaple do pořádku, ale bylo by krásné, kdyby došlo k pořízení nové sošky a kdyby se na nákladech podíleli ti, kdo škodu způsobili (sošku Madony s Jezulátkem nakonec vytvořil v roce 2010 sochař a keramik Miroslav Raboch /1931-2019/- pozn. překl.).
Domy a jejich majitelé:
|
Čp.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 |
Usedlostní jméno
Büher Jecho Büher Britzl Griesl Schleifer Hermann Fraunznhäusl Fraunznhäusl Zacher Fraunzn Roitbaun Maurer Maurerhäusl Schneiderball Guwa Heickerbaun Bojogl Kreuzbaun Reitbaun Reitbaunmühle Reitbaunhäusl Bojani Wuinjany Neubaun Alschinger Puplhäusl Pupl Fuchsn Miazi Kapelle |
Jméno a příjmení majitele
Theresia Rekovski Josef Jecho Adalbert Alschinger Jakob Stindl Mathias Schaufler Kajetan Riedl Johann Tuscher Johann Brunner Johann Brunner Johann Deutsch Jakob Brunner Johann Neubauer Thomas Schlapschi Mathias Jani Mathias Jani Johann Gubo Wenzel Kern Franz Harsch Mathias Martinek Johann Brunner Johann Brunner Johann Brunner Adalbert Jani Ludwig Jany Franz Neubauer Adalbert Alschinger Leopold Böhm Josef Püpl Adalbert Kern |
Druh usedlosti
chalupa / domek chalupa /domek selská usedlost selská usedlost selská usedlost chalupa /domek selská usedlost chalupa/domek chalupa/domek selská usedlost selská usedlost selská usedlost selská usedlost chalupa/domek chalupa/domek chalupa/domek selská usedlost selská usedlost selská usedlost selská usedlost mlýn chalupa/domek chalupa/domek chalupa/domek chalupa/domek chalupa/domek chalupa/domek selská usedlost chalupa/domek kaple |
Zánik (x)
x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x |
Glaube und Heimat, 2009, č. 4, s. 98-99
P.S. Předchozí text (doplněný podle archu sčítání lidu) měl spoluautora jménem Josef Neubauer (/Roitbaun/, *15. září 1935 v Jistebníku čp. 12), který zemřel v nedožitých 80 letech věku 14. září 2015 (tj. den před svými narozeninami) v bádensko-würtemberském městě Leimen, tedy tam, kde asi 7 kilometrů jižně od Heidelbergu tenkrát stejně jako on a pak nadále žil i Franz Kopani.
Franz Kopani ("Doml Franz") se narodil dne 2. listopadu roku 1935 ve vsi Močerady (Muscherad), která je dnes pouhou částí (ulicí) obce Rožmitál na Šumavě. Jeho otec Johann Kopani (*13. května 1905 v Močeradech čp. 4, †28. října 1988 ve věku 83 let v Zollbergu, dnes místní části bádensko-württemberského města Esslingen), syn rolníka v Močeradech čp. 4 Josefa Kopaniho a Theresie, roz. Janauschekové z Věžovaté Pláně (v matrice "Thurmplandes"!) čp. 6, se ve Věžovaté Pláni dne 27. listopadu 1934 oženil s o 11 let starší Marií Bendovou (*10. března 1894 ve dnes zaniklých Buchticích (německy Buchtitz, česky i Puchtice) čp. 1, † 1985, tři roky před svým manželem v Zollbergu ve véku téměř 91 let), dcerou rolníka ve Stříteži čp. 3 Franze Bendy a Theresie, roz. Kotsmichové z Buchtic čp. 1. Měli spolu dva syny, Franze a Hanse. Hans (*11. ledna 1938 v Močeradech čp.4, †20. března 2008 v Esslingen ve věku 70 let) se vyučil zámečníkem (Schlosser), Franz malířem a tapetářem (Maler und Tapezierer). V únoru roku 1971 se Franz oženil s Rosou, roz. Gubo (*8. června 1938 v Jistebníku čp. 16, †6. dubna 2004 v Leimen), jejíž otec Johann Gubo padl krátce před jejími třetími narozeninami roku 1940 jako voják wehrmachtu v dnešním Lotyšsku a které se v manželství s Franzem Kopanim narodili dva synové Markus a Stephan. Po úmrtí milované "Rosl" se ovdovělý Franz dne 24. dubna roku 2009 oženil po druhé s rovněž ovdovělou Gerdou Berto, roz. Moraw, pocházející z moravského Fulneku, která ze svého prvního manželství přivedla do toho druhého rovněž dvě děti. V roce 2004 oslavil Franz Kopani 50 let členství ve sdružení Deutscher Böhmerwaldund, do něhož tedy vstoupil hned při jeho znovuzaložení ve Spolkové republice Německo roku 1954. Je čestným předsedou sdružení "Förderkreis Kirche St. Johannes Enthauptung Ottau e.V." (založeno v roce 2001), v jehož řadách se výjimečně zasloužil o obnovu snad vůbec nejstaršího šumavského kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Zátoni, místa, jehož vyhnaným krajanům věnoval mnoho let života jako zpravodaj zdejší starobylé farnosti v krajanském časopise "Glaube und Heimat". Tolikero doporučení už snad není zapotřebí rozhojňovat. Za všechno může rodácká křesťanská láska.
- - - - -
* Močerady / Rožmitál na Šumavě / Zátoň, Větřní
