KARL KOLLER
Těch 40 roků přeletělo, jako by šlo o pouhých 10 či 15 let
"Herr Koller sagte unter Beifall, dass es unter den bestehenden Arbeitsverhältnissen eine Freude sei, zu arbeiten, und 40 Jahre 'wie 10 oder 15 Jahre verfliegen'."
Budweiser Zeitung, 1933, č. 4, s. 11
P.S. Na Štěpána, tj. 26. prosince roku 1933, se ve Vimperku (Winterberg), přesněji řečeno ve slavnostně vyzdobeném sále Steinbrenerovy továrny "Johannisthal" (při dnešní ulici 1. Máje v údolí říčky Volyňky (Wolinka) konalo za účasti šéfa firmy Ruperta Steinbrenera a starosty města, jímž byl tehdy katolický kněz Ferdinand Mathe (oba právě jmenovaní mají i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže), pravidelně konané ocenění zasloužilých pracovníků světoznámého tiskařského a vydavatelského podniku. "Prodejní" ředitel ("Verkaufsdirektor") Karl Koller při té příležitosti "za potlesku přítomných prohlásil, že za stávajících pracovních poměrů bylo radostí se na činnosti firmy podílet a těch 40 roků přeletělo, jako by šlo o pouhých 10 či 15 let".
Poněvadž záznam o narození ani svatbě Karla Kollera nelze najít ve vimperské matrice a Kollerovy kupodivu nenacházíme zaznamenány ani v tamním sčítání lidu, musíme se pokud jde o životopisné údaje spokojit s následujícím textem k jeho osmdesátinám se spoustou jinde nedostupných podrobností.
Řediteli Karlu Kollerovi k osmdesátinám
80 let je jistě požehnaný věk (v originále: "80 Jahre sind ein gesegnetes Alter." - pozn. překl.). Je-li přitom jubilant, jemuž tu máme v úmyslu vzdát čest, v tak skvělé tělesné i duševní kondici, musí se za to Pánu Bohu obzvláště děkovat (v originále: "so muss man Gott dafür besonders danken" - pozn. překl.). Však jde o skutečně bohatý a naplněný život, který dnes hodláme s úctou vzpomenout.
Karl Koller je pravým dítětem našeho domovského města. Tady v domě řečeném "Kollerhaus", ve starobylé budově blízko velké Steinbrenerovy knihvazárny ve vimperské městské části "Johannistal" (v originále "nächst Großbuchbinderei 'Johannistal'" - pozn. překl.), přišel dne 3. března roku 1877 na svět. Jeho rodina pochází údajně z Uher a je šlechtického původu (podrobněji o tom Wurzbachův slovník významných osobností rakouské monarchie - pozn. překl.). Jeden z jeho předků byl pro svou účast na uherském povstání z roku 1795 prohlášen za zbavena svého šlechtického titulu, jiný, konkrétně Franz svobodný pán von Koller, provázel z pověření spojeneckých mocností císaře Napoleona do jeho prvního exilu na ostrov Elba. Život jubilantův se odvíjel stejně mnohostranně a zajímavě. První zastávky jeho kariéry se ještě pohybovaly veskrze v obvyklých mezích. V rodném Vimperku absolvoval obecnou i měšťanskou školu, než 1. května roku 1892 vstoupil do služeb nakladatelství J. Steinbrener jako kancelářský praktikant. Od 1. května 1895 už působil jako účetní, krátce nato jako vedoucí prodeje pro Čechy, Moravu, Slezsko a Uhry. Žádoucí jazykové znalosti si osvojoval intenzívním studiem. Když v roce 1897 získal Vimperk jako jedno z prvních šumavských měst elektrické osvětlení, byl mladý a energický Koller zvolen šéfem příslušného resortu.
Počátek vlastního životního díla jubilantova lze datovat rokem 1898, kdy převzal svůj prvý cestovní příkaz ohledně šíření produkce Steinbrenerovy stále rostoucí firmy. Nejprve šlo o sousední Bavorsko, pak i alpské země a Štýrsko v rámci monarchie. Následně přibyl celý Balkán, čímž jeho pověření zasahovalo evropské území od Bodamského jezera až po Černé moře. Zážitky, jichž se mu dostalo během desetiletí cestovních aktivit v mnoha zemích světadílu, by vydaly na nemálo poutavých knih. Celé rozsáhlé trasy často po dobře neudržovaných komunikacích konal v povozech s koňskou zápřeží, Jeho postavu i tvář zdobenou markantním černým plnovousem znali a oblíbili si ve všech knihkupectvích a v mnoha hotelích od Liberce po Sofii (v originále "zwischen Reichenberg und Sofia‘" - pozn. překl.). Mnohostranné schopnosti toho muže přímo ohromují. Je skvělým společníkem, člověkem neobyčejné tělesné síly, oslňujícím klavíristou, který nijak nezatížen znalostí not dokonale interpretuje jak lehkou zábavnou hudbu, tak i ty nejtěžší operní melodie (podle nekrologu synova hrával prý i na varhany při vimperských mších pro místní školní žáky v 9 hodin dopoledne - pozn. překl.). Kromě toho ovládá mnohá tajemství přírodního léčitelství, za což podle vlastních slov vděčí zřejmě poslednímu ranhojiči svého rodného Vimperka.
Karl Koller uzavřel v roce 1913 sňatek s paní Marií, roz. Stadlingerovou, která byla po dlouhé těžké nemoci povolána na věčnost 30. května roku 1953. Z manželství vzešlo čtvero dětí, nejstarší z nich, syn Hans, padl ve Francii roku 1940.
Během druhé světové války zastával Karl Koller odpovědné místo ve vedení vydavatelství J. Steinbrener. Byl jako všichni ostatní krajané vysídlen, a to ještě roku 1945 a žije u svých synů v rakouském Linci (v originále "bei seinen Söhnen in Linz a.d. D." - pozn. překl.). Se všemi vimperskými vyhnanci (v originále "mit allen Winterbergern" - pozn. překl.) spojujeme své přání, aby panu řediteli Karlu Kollerovi byl dopřán ještě opravdu dlouhý, zdravý a spokojený podvečer života, nás pak naplňuje štěstím, že smíme tohoto mnohostranného člověka považovat za jednoho ze svých.
Böhmerwäldler Heimatbrief , 1957, č. 3, s. 3
O jeho úmrtí se krajanský časopis už nezmiňuje. Díky indexu úmrtní matriky linecké farnosti sv. Rodiny (a také zprávy z linecké matriky) ale víme, že tu zemřel 9. května 1958 (u manželky Marie je uveden 31. květen 1953, možná jde tedy o den pohřbu nebo se Stumpfi zmýlil?). Jeho syn a jmenovec Karl Koller "mladší" (sám rovněž přes 40 let činný jako cestovní agent firmy Steinbrener) v Linci dne 1. prosince roku 1975 zemřel také a byl pochován na tamním hřbitově sv. Barbory jako Adalbert Stifter a Isidor Stögbauer, oba i samostatně zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže).
- - - - -
* Vimperk / † † † Linec (A)
