MARIANNE KÖHLEROVÁ

An den Böhmerwald Einst musst' ich dich verlassen, musste aus der Heimat geh'n, wo über Berg und Hügel die derben Winde weh'n. Wo deine Wälder singen die gleiche Melodie, - vergehen auch die Jahre, ihr Lied vergess ich nie. Und klare Bäche rauschen, der Felsen Urgestalt - ich kann dich nicht vergessen, du schöner Böhmerwald.	Šumavě Kdys bylo mi tě ztratit, z domova odejít. Tvých drsných větrů vání dál srdci nedá klid. Dál si ten les tam zpívá svou píseň bez konce, - z paměti sotva sejde, ať plyne čas jak chce. A potoky jak šumí, jak strmí shluky skal, ne, nelze zapomenout, co vše ten les mi dal.
F. Hudler, Eleonorenhain (2002), s. 13 Hoam!, 2004, č. 8, 2. strana obálky Glaube und Heimat, 2012, č.5, s. 28

P.S. Když touž báseň otiskl roku 2004 i Hoam! ve svém srpnovém čísle na druhé straně své zelené obálky, zachtělo se mi ji přeložit znovu, to že jsem nevěděl, že už se tak stalo: Jednou jsem ztratila tě/ i domov napořád,/ kde přes kopce a hory/ dál slýchám větry vát.//A tvůj les píseň zpívá/ tak jednostejně dál/ byť uplynula léta/ v paměti setrval.// Šepot a třpyt tvé vody/ tvar skal starý jak svět/ na tebe, Šumavo má,/ nedá se zapomnět.

Vlastně jsem se až do května roku 2012 domníval, že ty verše náležejí jiné Marianne Köhlerové a o literárně činné jmenovkyni té mně známé nemůže být řeči. Jenže 30. tm. se měla právě ona dožít sta let a při té příležitosti se její jméno nutně vynořilo k připomenutí pozoruhodné osobnosti. Dr. Marianne Köhlerová, dívčím příjmením Rödlingová, se předposledního dne měsíce května roku 1912 narodila v severočeském Liberci (Reichenberg). Studovala v Praze francouzštinu a tělovýchovu, svou doktorskou práci věnovala francouzské katolické autorce Colette Yverové (1874-1953, viz Wikipedia). V září roku 1938 získala učitelské místo na německém státním reálném gymnáziu v Českých Budějovicích (Budweis). Škola byla za války přejmenována na Deutsche Oberschule a třicetiletá tělocvikářka a franštinářka se 19. srpna 1942 v Českých Budějovicích (18. července téhož roku bylo město výnosem protektorátního ministra vnitra s platností od 1. října téhož roku zbaveno v místním jméně přívlastku "České") vdala za stejně jako ona u žáků oblíbeného učitele dějepisu a zeměpisu Erweina Köhlera. Po vyhnání se manželé Köhlerovi ocitli nejprve v bavorském Sinningu (dnes jedna z částí obce Oberhausen) u Neuburgu na Dunaji, kde se jim roce 1949 narodil syn Hans. Následovalo přesídlení rodiny do města Linz am Rhein (ve spolkové zemi Porýní-Falc), kde pan Köhler až do odchodu do penze (a ještě několik let potom) učil na tamním gymnáziu. Dne 18. ledna roku 1990 paní Marianne ovdověla a třináct let nato už jako devadesátiletá se stala obyvatelkou domova pro seniory, kde ji syn denně navštěvoval. Tam byla ovšem 8. června 2008 postižena srdečním infarktem, z něhož se jen nesnadno zotavovala. Zemřela 16. prosince 2014 v Linz am Rhein (spolková země Rheinland-Pfalz) poté, co ještě v červnu téhož roku stačila oslavit své 102. narozeniny. Pan Tassilo Bitzan, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, připomněl v květnovém čísle krajanského měsíčníku Glaube und Heimat nejen vzácné životní jubileum své někdejší učitelky na budějovické škole, kde v roce 1942 maturoval, nýbrž poslal do redakce i verše, které se teď, uveřejněné mezitím ještě před svou několikerou publikací časopiseckou v pamětní knize "Kapellen - Ein Dorf an der Wasserscheide" (1999), díky němu vrátily k pravému jménu své někdejší autorky jako naše úvodní textová ukázka a vyznání milované Šumavě.

- - - - -
* Liberec / České Budějovice / † † † Linz am Rhein (RP)