MARY JAUKEROVÁ
|
Sommergewitter Wild rauschen die Wogen am Uferrand, Den Himmel durchzucket ein Wetterleuchten Grellrot erglühet die Felsenwand, Ein heulender Sturm zieht durch das Land, Dann fallen die ersten Tropfen, die feuchten. Ein Sommergewitter lässt sturmbewegt Die Baumkronen ächzen, stöhnen und klagen Ein zündender Blitz in die Eiche schlägt, Die Flammen lodern, die Erde bebt, Des Baumriesen Schicksal ist ausgetragen. Dann rauscht wieder weiter der Strom der Zeit. Ein ewiges Werden, Wirken und Sterben. Zum Himmel strebend -- vom Ziele weit, Verblasst im Wandel der Ewigkeit Ein Schicksal um 's and're auf dieser Erden. |
Letní bouřka Proud rve břeh, co dříve jen omýval a nebesa protrhne blýskavice. Tak rudě žhnou do tmy stěny skal, vyjící bouře jde krajem dál a lijavcem skrápí teď jeho líce. Nedokáže nijak se utišit, ve stromech žaluje, vzdychá a sténá, dub zapálí rázem a šíří svit plamenů kolem, slyš zem se chvít, sudba obra zdá se být zpečetěna A jako proud dále zas šumí čas. Věčný zrod, dílo a umírání. K nebi vše míří -- je mimo nás cíl a věčnost zdá se, její jas jak bouře zem zčistajasna raní. |
|
Sommernächte Es leuchten die Sterne Aus lockender Ferne, Die Blumen duften, das Wasser rauscht Das Herz schlägt leise, die Seele lauscht. Die Tannenzweige neigen Sich über den stillen See, Die Bergesgipfel schweigen So ahnungsvoll im Schnee. Es zittert durch 's Weite, Horch, Glocken-Geläute - Dämmernde Schatten gleiten durch 's Tal, Verfolget vom letzten Sonnenstrahl. Auf silbernen Wellen schaukelt Der Mond sich im Weltenraum Ein Johanniskäferlein gaukelt Wohl trunken von Baum zu Baum Ihr heiligen Nächte, Nur göttliche Mächte Waren am Werk und schufen so schön, Was je auf der Welt mein Auge geseh'n! |
Letní noci Hvězdy tak pálí z vábivé dáli, květy tak voní, tak šumí proud, že srdci i duši lze v něm plout. Nad jezerem se sklání řad jedlí v mlčení, pod sněhy bez ustání v obzorech hory ční. Na nebesklonu slyš znít hlahol zvonů -- valem se šeří tam v údolí, poslední svit lehá do polí. Na stříbrovlnném vánku pluje luna vstříc tmám i roje svatojánků opile míří tam. Vy posvátné noci, to jen s Boží mocí vaše dílo je plničké krás, že očím se nelze nasytit vás! |
Hned za básní Ottokara Winického Noc letního slunovratu (Sonnwendnacht), která je rovněž součástí internetových stran Kohoutího kříže, figurují v Budweiser Zeitung z 20. června 1934 tyto dvě shodou novinového data také obě "letní" básně jinak neznámé autorky s přírodní tématikou, navozující ovšem jakousi osudovou neodvratnost, která se musela a měla jednou opravdu alespoň co do konců jedné kulturní entity naplnit po sám okraj. Jinak bychom asi i o té německy veršující ženě v Budějovicích věděli či mohli se dovědět víc, než dnes víme. Rád bych jí přiznal identitu osoby, o jejímž skonu v roce 1994 jsem se dověděl až na sklonku léta 2008. V srpnovém čísle "Glaube und Heimat" ročníku 1994 se oznamuje, že "po prací bohatém životě a jeho bolestiplném sklonku zesnula v Koblenci na Rýně (Koblenz am Rhein) ve spolkové zemi Porýní-Falc na adrese Brahmsstraße 6 Maria Kammermeyerová, roz. Jaukerová. Nebožce, která pocházela ze vsi Dubičné (Dubiken) u Českých Budějovic (Budweis), bylo 89 let. Už před deseti lety zemřel její manžel, Dipl.-Ing. Adolf Kammermeyer. Za dobrou matkou truchlí dcera, paní Baxterová, které vyslovujeme svou soustrast." Nemohu to tvrdit s jistotou, ale to "Mary" na začátku a "Baxter" na konci mi připadá výmluvným jako ta trojice veršů:
Zum Himmel strebend - vom Ziele weit,
Verblaßt im Wandel der Ewigkeit
Ein Schicksal um 's and're auf dieser Erden.
- - - - -
České Budějovice
