GUSTAV HERBIG
Štěstí a mír v Novém roce přeje přátelům a známým na Šumavě profesor Gustav Herbig s manželkou
"Glück und Frieden im Neuen Jahr wünscht den Freunden und Bekannten im Böhmerwald Professor Gustav Herbig und Frau (früher Budweis), jetzt deutscher Gesandter in Montevideo (Uruguay), Ellauri 826." (tj. Štěstí a mír v Novém roce přeje přátelům a známým na Šumavě profesor Gustav Herbig s manželkou (dříve České Budějovice), nyní německý generální konzul v Montevideu (Uruguay), Ellauri 826." - pozn. překl.)
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1953, s. 256
Tak zní v německém originále a českém překladu novoroční přání "na Šumavu" od západoněmeckého sociálnědemokratického politika, který mezi dvěma světoými válkami působil 14 let (1924-1938) na českobudějovické obchodní akademii (přišel na ni z Hejnic /Haindorf/). Učil na ní moderní jazyky, také španělštinu, a zdejší nakladatel Karel Ausobský mu v Českých Budějovicích vydal dva knižní tituly: jako dodatek k učebnici "Německá čítanka pro III. a IV. ročník ústavů učitelských" svazek pod názvem "Abriß der deutschen Literaturgeschichte für böhmische Lehrerbildungsanstalten" (1926) a jazykovou příručku "Jak hovoří český kupec s německým zákazníkem" (1929). Téhož roku 1929 mu tady zemřela manželka Elisabeth a v parlamentních volbách 1935 figuroval pro volební obvod Plzeň-České Budějovice v čele kandidátky německé sociální demokracie (DSAP, blíže viz Wikipedia). Podle Wikipedie se narodil 3. srpna roku 1888 v severočeské vsi Oldřichov v Hájích (německy Buschullersdorf). Po maturitě studoval filologii a sociální vědy na univerzitách v Praze a v Paříži a promoval na doktora filosofie (Dr.phil.). Za první světové války upadl jako rakouský voják už roku 1915 do ruského zajetí. Z Českých Budějovic, kde působil mezi válkami, jak už podrobněji úvodem zmíněno, odešel roku 1938 do Prahy, kde se stal na tamní Handelshochschule lektorem španělštiny. Věru stojí i po letech za to přečíst si jeho českou odpověď redakci nezáviského časopisu "Jihočeské listy" (vycházel v Českých Budějovicích vždy ve čtvrtek a v sobotu) na tehdy aktuální otázku, "zdali dorozumění Čechů a Němců v ČSR je možné i bez vnějších zásahů". V protektorátní Praze byl ovšem Herbig roku 1942 zatčen gestapem a 1944 internován v koncentračním táboře. Po druhé světové válce vedl v letech 1945-1948, kdy byl i poslancem Národního shromáždění "informační kancelář Antifa" ("Antifašistický výbor") v Praze, mající zajistit statut antifašisty Němcům, kteří se protivili nacizmu a přesto jim hrozilo vysídlení. V roce 1948 se stal jeho obětí on sám (česká verze Wikipedie označuje jeho vysídlení za útěk, německá hovoří o jeho přesídlení jako vyhnance z domova (doslova se tam píše: "Herbig siedelte 1948 als Heimatvertriebener nach Westdeutschland über und ließ sich in Baden nieder."). Hned rok nato (1949) byl zvolen poslancem západoněmeckého Spolkového sněmu, tj. Bundestagu. V letech 1951-1954 byl generálním konzulem v Uruguayi a vzdal se proto 1. prosince 1951 poslaneckého křesla. Roku 1954 se podruhé oženil s Gertrud, roz. Baumannovou. Zemřel 9. října roku 1965 v nemocnici bavorského města Bad Kissingen, pochován je však v Mnichově na tamním hřbitově Ostfriedhof.
- - - - -
* Oldřichov v Hájích / České Budějovice / † Bad Kissingen (BY) / † † Mnichov (BY)
