WIDMAR HADER
Opera "Jan Hus"
|
Věřící: Buoh všemohúcí vstalť z mrtvych žádúcí, chvalmež Boha veselím, toť nám všem Písmo velí. Pane, smiluj se! Ó, králi nebeský, uslyš svój lid český, zbav nás núzě této, daj nám dobré léto. Pane, smiluj se! Hus: (an den Stufen des Altars während die Gläubigen hinausdrängen) Lebt wohl für heute. Ihr Freunde, Ihr Beter Ich kenne meinen Weg! Und der führt unter dem Geleit des Deutschen Kaisers nach Konstanz zum Konzil, wo die Mächtigen und die Weisen der Kirche sich treffen. Wo auch die Blume der Erneuerung die welke Düsternis des Gottesstaats aufhellen wird in unsern Mauern, in unsern Herzen. (und wie in Verzückung:) Ich höre den Ruf. Ich bin bereit. Ich bin bereit. Ich höre den Ruf. (tj.: "Hus: (na stupních oltáře, zatímco věřící se tlačí ven) Pro dnešek sbohem, Vy přátelé, Vy prosebníci v modlitbách: Já znám svou cestu! A ta vede pod ochranou glejtu německého císaře na koncil do Kostnice, kde se mocní a moudří církve setkají. Kde i květ obnovy má osvítit povadlé příšeří obce Boží v našich zdech, v našich srdcích. (jako v extázi:) Slyším tu výzvu. Jsem připraven. Jsem připraven. Slyším tu výzvu. - pozn. překl.) |
web Forfest.cz
P.S. Předchozí dvě ukázky z opery "Jan Hus oder Die gewendete Zeit"(tj. Jan Hus neboli Čas obratu", rozuměj středověká česká mešní píseň a citace libreta, jehož autorem se stal Rudol Mayer-Freiwalsdau , jsou připomínkou premiéry díla dne 13. dubna roku 2007¨na velodromu v bavorském městě Řezno (Regensburg) - hudební záznam viz web Hausner Stiftung. Pramen textové ukázky, tj. stránky Mezinárodního festivalu Forfest Czech Republic, což je festival současného umění s duchovním zaměřením, každoročně pořádaný od roku 1988 v Kroměříži, je spoluarchivován Národní knihovnou České republiky (stejně jako webové stránky Kohoutího kříže).
Stifter-Gesänge (2005)
V roce 2005 uplynulo 200 let od narození Adalberta Stiftera. Před přibližně 20 roky (publikováno 2005 - pozn. překl.) jsem už jednou zamýšlel zhudebnit Stifterovy básně a přečetl jsem je všechny s konečným výsledkem, že si s tím nedokážu nic počít (v originále "dass ich damit nichž anfangen konnte" - pozn. překl.) a odložil jsem svůj záměr. Nyní jsem došel k názoru, že jsem byl tenkrát ještě prostě příliš mladý a rozhodl jsem se tím zabývat znovu.
Obstaral jsem si od mnichovského sdružení "Adalbert Stifter Verein" ještě jednou svazek se Stifterovými básněmi a každý večer a každou volnou minute I o víkendech jsem přečetl všechny mně dostupné Stifterovy texty. Přitom mi bylo nápadné, že Stifter tomu, co vyslovil ve svých verších z mládí, dal ve zralejších letech opětovně v podobě podstatně zřetelnější výraz ve svých novelách. Tyto prozaické texty jsem přiřadil odpovídajícícm básním, zkombinoval vždycky jeden text v próze s básní k tomu přiléhavou a odkryl tím zásadní výpovědi, týkající se ve Stifterově díle lidskosti, člověčenské lásky a pomíjivosti.
|
I. Es ist ein Gesetz Es ist ein Gesetz, das will, dass jeder geachtet, geehrt, ungefährdet neben der anderen bestehe, dass er als Kleinod gehütet werde, wie jeder Mensch ein Kleinod für alle anderen Menschen. II. Die Lerche und die Rabe Die Lerche sang in klaren Tönen dem Schöpfer einst ein Morgenlied, als rauh in ihre Melodien das Krächzen einen Raben. Verächtlich sprach sie zu dem Schwarzen: "Warum störst du den Lobgesang, den dankend ich dem Herren bringe, mit deiner heisen Stimme mir? "Auch ich," erwiderte der Rabe, erhebe meinen Ruf zu Gott, um ihn so gut ich's kann, zu preisen, der Leben mir und Speise gibt. Die Srimme nicht, die lieblich klinget, das Herz allein gefällt dem Herrn, Christen, hasset nicht den Mann, der nicht nach einer Weise betet. III. Die Liebe ist scheu Die Liebe in jeder Gestalt ist scheu wie Tugend, und die Ehrfurcht zaghafter als selbst die Fzurcht. IV. Nachgefühl Wie edle Seelen lieben, so innig lieb ich dich. Die Hoffnung ist geblieben, Die Leidenschaft entwich. Die Flamme mehr genähret, wenn ihre Näh' ich teilte. Die Flamme hat verzehret, wenn sie in Fernen weilte. Und wie des Winds Geflüster, auf Brandesschutt erwacht, so ausgebrannt und düster dampft nun des Busens Nacht. Ich such' ihn, der mich kühlet Und find' ihn nicht den Ort. Der Brand ist zwar gestillet, der Funke glimmet fort. V. Der Mensch ist vergänglich ... der Mensch ist vergänglich wie der Blatt des Baumes, denn noch mehr als dies, denn dasselbe kann nur der Herbst abschütteln, den Mensch jeder Augenblick. VI. Zum neuen Jahr Rastlos aus verborgnen Quellen wallt ein breiter Strom einher und führet stetig seine Quellen in ein uferloses Meer. Wandelt jetzt durch reiche Felder, durch smaragdnes Wiesegrün, jetzt durch unglückselge Wälder und durch tote Wüsten hin. Heute kommt es still gezogen auf der glatten Silberbahn Morgen schleudet er die Wogen wütend gegen Felsen an. Diesen Strom dahin gegeben steht der Mensch in seinem Kahn. Sorglos schifft er da sein Leben nach dem letzten Ozean. Und so lasst uns heut' vom Neuen fröhlich in das Schifflein stehn, lasst uns keine Brandung scheuen lustig, lustig fürder gehn. Mög der Spiegel lieblich wallen wie in goldnen Abendschein und von diesen Teuren allen keiner seine Fahrt bereun. |
I. Je jeden zákon Je jeden zákon, žádající, aby ho každý dbal a ctil, aby neohrožen trval dál mezi jinými, aby byl střežen coby vzácný klenot, jako je každičký člověk klenotem pro všechny ostatní lidi. II. Skřivan a havran Skřivan zpíval jasnými tony jitřní píseň Stvořiteli kdys, když vpadl drsně do těch melodií havran krákotem svým. Skřivan dí pohrdavě černému ptáku: "Proč rušíš ten můj chvalozpěv, jejž co dík Pánu přináším, . mně naschvál tím svým chrapotem? "Také já," havran opáčí, k Bohu zvedám své volání, abych Mu, jak jen nejlépe to umím, chválu vzdal, že mi život dal i krmi. Nikoli hlasem, byť snad krásně zvučí, jen srdcem lze se Bohu zalíbit, křesťané, záští nestíhejte muže, jenž nemodlí se jedním způsobem. III. Láska je plachá Láska, ať každá je to, je plachá jako ctnost, a úcta vždy váhavější nežli sám strach. IV. Cit, který zůstává Jak duchem ušlechtilí, miluji tebe vřele. Naději mám v tu chvíli, byť vášeň klesla cele. Plamen snad vice živí, pokud je blízkost s námi. Cítím, že hasne chtivý, dlíš-li teď za horami. A jak se šepot větrů z popela tiše zvedá,. já z prsou sotva setru tíseň, jež spat mi nedá. Hledám ji, co tak studí a není kam ji dát. Požár už zhašen v hrudi, doutná však napořád. V. Člověk je pomíjivý ... člověk je pomíjivý jako list na stromě, ba co víc ještě než to listoví, poněvadž stromy opadají jen s podzimem, člověku stačí k pádu okamžik. VI. K Novému roku Bez únavy zas pramen času skrytý valí k nám proud široký do všech stran, a nepřestává vést ho dál, kde sytí bezbřehý věkovitý oceán. Jde kolem úrodnými poli i zelených luk smaragdem v týž čas, blažený smutek lesů si pak zvolí, a steskem mrtvých pustin míří vráz. Dnes tiše sem k nám teď vchází stříbrem se okoval. si dráhu lůnem skal.. Vydán těm peřejím krutým je člověk a jeho člun. Oceán nepohnutý ždá v cíli, konců pln. Kéž však se radostně cítí dnes každý lodivod, neštítí se vlnobití, kéž příboj mu přijde vhod. Kéž co zrcadlo se valí voda v zlatém šírání, kéž těm, kdo kdy při nás stáli, nic dál v pouti nebrání. |
web Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste
P.P.S. Člověku přijde v tom novoročním přání na mysl Stifterovo nádherné zpodobení Čertovy stěny. Chtěl i tady v člunu života "lustig, lustig fürder gehn"? " Fürder", to německy nezlomné "od teď, nadále"! Citace textů ze Stifterova díla, zhudebněných Widmarem Haderem, jsou doprovozeny pro ilustraci naším českým překladem.
Je obsáhle zastoupen svým životopisem hned na několika serverech, k dispozici máme i parte z ledna 2023, ale následný nekrolog celkem vyčerpávajícím způsobem činí totéž až na rodový původ. K němu snad lze jen poznamenat, že Haderova matka pocházela z jihomoravského Znojma (Znaim). Nás tak jako tak zajímá Widmar Hader zejména ve vztahu k Husovi a Stifterovi. Dokonce tady dochází i ke kontaktu s jedním šumavským autorem ze stránek Kohoutího kříže, jak o tom referuje pár vět z úvodu textu ke prezentaci notového materiálu k citacím ze Stifterova díla v příloze 36. svazku edice "Schriften der Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste" s mottem "per aspera ad astra". V doslovném českém překladu znějí takto:
Dne 18. září roku 2012 jsem se při "stifterovském" sněmování (v originále "Stifter-Tagung" - pozn. překl.) řezenské Průmyslové a obchodní komory (v originále "Industrie- und Handelskammer Regensburg" - pozn. překl) seznámil s panem Gustavem Stifterem (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), který pochází z Horní Plané (v originále "aus Oberplan", ve skutečnosti jde ovšem o rodáka z blízké Hůrky /Stuben/, která je dnes opravdu jen místní částí města Horní Planá - pozn. překl.) a je skutečně s Adalbertem Stiftererm vzdáleně spřízněn (v originále "(v originále "und tatsächlich mit Adalbert Stifter weitläufig verwandt ist" - pozn. překl.). Poslal jsem mu pak CD s nahrávkou mých "Stifter-Gesänge". Zbývá snad ještě něco dodat k Janu Husovi. Na stěně Husova domu v Kostnici (Konstanz) stojí psáno: Protož diem to k svědomí, že bych znal cizozemce odkudkoli, v jeho ctnosti an viece Boha miluje a o dobré stojí než mój vlastní bratr, byl mi milejší než bratr. A proto kněží dobří Engliši jsou mi milejší než nestateční kněží čeští, a Němec dobrý milejší je než bratr zlý. (viz Stěna Husova domu v Kostnici. Výklad Desatera: celý citát v první větě podle nápisu v Kostnici je dokončen podle Na každý den (ed. Josef Ruml). Kalich, Praha 2014, s. 34) Jen aby ten "vlastní bratr" nebyl nakonec onen Orwellův BB (Big Brother, Большой Брат). O něm Hus ani Stifter neměli tušení, my ano.
K úmrtí skladatele a hudebního historika Widmara Hadera s přímluvou za uvedení jeho opery "Jan Hus"
Dietmar Gräf
Velký sudetoněmecký skladatel, dirigent a hudební historic Widmar Hader nás opustil na svátek Svatých Tří králů (rozuměj v roce 2023 - pozn. překl.).. Narodil se roku 1941 ve městě Loket na Chebsku (v originále "in Elbogen/Loket im Egerland" město bylo po roce 1938 připojeno k "říšské župě Sudetenland" - pozn. překl.). Po vyhnání (bylo mu tehdy pět let - pozn. pekl.) se ocitl se svou rodinou v bavorském Bad Reichenhall, kde maturoval a nabyl navíc dobré hudební výchovy, jak o tom vždy rád vyprávěl. Hudbu pak studoval na Mozarteu v Salzburgu a na "Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst" (HMDK) ve Stuttgartu (zde s učitelským oprávněním pro gymnázia a pro kompozici). K tomu se druží studium filosofie a politologie na "Ludwig-Maximilians-Universität" v Mnichově, mj. i pod vedením pozdějšího ministra kultury prof.Dr. Hanse Maiera. Ve Stuttgartu byl v letech 1968-1990 činný jako komponista, učitel hudby a dirigent, vedle toho měl učební úvazek na "Kirchenmusikschule" ve městě Rothenburg am Neckar.. Hader byl neúnavným zakladatelem a organizátorem, především ohledně sudetoněmecké věci. Tak založil "Südmährische Sing-.und Spielschar" stejně jako každoroční "Sudetendeutsche Musiktage" v benediktinském opatství Rohr u Řezna a vedl to všechno po celá léta a desetiletí s nejvyšším nasazením a s největšími úspěchy. Uváděl všude české (v originále "böhmische" - pozn. překl.), moravské a sudetoslezské (v originále "sudetenschlesische" - pozn. překl.) skladby mezi nimi i několik prvních uvedení vlastních velkolepých děl. Během doby se stal světově známým a podnikl jako dirigent, ale i jako hostující docent na cizích univerzitách mnohá turné nejen po Evropě, nýbrž také po USA, jižní Americe, jižní Africe, Izraeli a dalších zemích. Výkonem mimořádné důležitosti bylo založení a řízení řezenského "Sudetoněmeckého hudebního institutu" (v originále "Sudetendeutsches Musikinstitut in Regensburg (SMI)" - pozn. překl.) ve vládním okrese Horní Falc (v originále "Oberpfalz" - pozn. překl.). Pod Haderovým vedením dosáhl vysoké vážnosti a uznání. Jeho dvojsvazkový slovník pod názvem "Lexikon zur deutschen Musikkultur: Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien" (vyšel roku 2000 v mnichovském nakladatelství "Langen-Müller" - pozn. překl.) představuje vynikající přínos tématu a sotva nachází něco sobě rovného. Jako ředitel "Sudetoněmeckého hudebního institutu" uzavřel kooperačí smlouvy s muzikologickými katedrami a vědeckými ústavy univerzit v Brně, Olomouci a Osrravě (v originále "in Brünn, Olmütz/Olomouc und Ostrau/Ostrava" - pozn. překl.) stejně jako s Akademií věd České republiky (v originále "mit der tschechischen Akademie der Wissenschaften" - pozn. překl.). On sám byl po léta nejen členem "Sudetoněmecké akademie věd a umění" (v originále "Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste", nýbrž i jejím dlouholetým viceprezidentem. Navíc působil i určujícá měrou jako "Fachgruppenleiter für Musik" při "Künstlergilde" v Esslingen. Neminula ho řada vyznamenání, mezi nimi Spolkový záslužný kříž se stuhou (v oríginále "Bundesverdienstkreuz am Bande" - pozn. překl.), Stamicova cena a medaile Adalberta Stiftera (v originále "der Johann-Wenzel-Stamitz Preis und die Adalbert-Stifter-Medaille" - pozn. překl.), Velká Sudetoněmecká kulturní cena (v originále "der Große Sudetendeutsche Kulturpreis" - pozn. překl.), medaile "Pro meritis" od "Sudetoněmecké Akadeinie věd a umění" (v originále "die Pro-Arte-Medaille der Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste" - pozn. překl.) a konečně medaile "Pro Arte" už zmíněné "Künstlergilde" v Esslingen, udělená mu v listopadu loňského roku ve slavnostním sále vládního okresu Horní Falc. Počet jeho děl (jejich názvy uvedeny bez českého překladu jen německy kurzívou /i s nástrojovým či hlasovým určením - pozn. překl.) je svým rozssahem obrovský a zahrnuje téměř všechny žánry moderní klasické hudby. Je těžjko z toho množství vybírat a náš pokus může obsáhnout jen část. Tak jmenujme třeba jen Fragen für Orgel, Fünf Legenden für Klavier, Nomoi für Streichorchester und Schalgzeug, Divertimento für Trompete und Streichorchester, Sentenz für Violine und Cembalo, Das Martyrium des heiligen Veit füt Flöte, Oboe, Klarinette, Horn und Fagott, Cantus traductus für Posaune und Gross Orchester, Sonata venatoria für Clarinhorn (oder Flügelhorn) und Streichquintett, Mystische Betrachtungen nach Sinnsprüchen aus dem "Cherubinischen Wandersmann" von Angelus Silesius für Orgel, Lebensläufe für Bariton und Gross Orchester, Signaturen für Klarinette und Streichquartett, Stifter-Gesӑnge für Singstimme und Klavier a tak dále a tak podobně. Zvláště je třeba vyzdvihnout eho operu Jan Hus pro sólisty, sbor a orchestr. Toto mistrovské dílo na libreto, jehož autorem se stal Rudolf Mayer Freiwaldau (rovněž sudetský Němec) čeká dosud na svou skutečnou premiéru. Přes intenzívní úsilí se bohužel nepodařilo, aby se jí skladatel Widmar Hader směl dožít. Jeho rodina, zejména dcera Astrid Haderová stejně jako autor těchto řádků a nadace "Hausner Stiftung" pod vedením advokáta Dr. Haralda von Hergeta udělala všechno ke shromáždění prostředků, jsoucích nyní k dispozici pro realizaci premiéry. Doufáme, že jednání s divadlem v Řezně dosáhnou tohoto velkého cíle. Na uvedení díla má ovšem zájem zejména skladatelova rodina, která ho vždy podporovala, ať už je to jeho manželka Ingrid Haderová, jeho dcery Astrid a Ulrike Haderovy, jeho syn, hudebník, muzikolog a nakladatel Dr. Wolfram Hader, stejně tak ale i skladatelovi přátelé, hudební nakladatelé a inscenátoři. Jako přesvědčený křesťan s námi Widmar jistě bude v duchu spoluprožívat uvedení svých děl, zejména pak své velké opery Jan Hus ve velebném provedení a dokonalé podobě také tam nahoře v nebeském ráji.
Sudetenland, 2023, č. 1-2, s. 131-133
- - - - -
* Loket / † † † Řezno (BY)
