LEOPOLD GUSCHLBAUER
Pozvání
Městský úřad v Kaplici
Číslo 576/35
Pozvání
ke mimořádné, veřejné schůzi městského zastupitelstva
k oslavě 85. narozenin pana presi-
denta T.G. Masaryka, která se bude
konati ve čtvrtek, dne 7. března 1935, o 10 hod.
dopol. v zasedací síni v radnici.
Pořád.
1. Zahájení starostou obce.
2. Slavnostní řeč ve státním a německém jazyku, přednese
starosta.
3. Přejmenování linecké silnice na Masarykovou třídu za pří-
činou 85. narozenin pana presidenta.
4. Blahopřejný telegram.
V Kaplici dne 1. března 1935.
Starosta:
L. Guschlbauer
Obecní kronika Kaplice 1932-1939
P.S. Vlastnoručně starostou podepsaná pozvánka, kterou tu v české verzi otiskujeme i s jazykovými chybami, se stala přílohou kaplické městské kroniky.
Výpověď k poválečné zprávě o registraci členství v NSDAP
Linec, dne 30. srpna 1946.
Ctěnému magistrátu města Linec v Linci na Dunaji
(v originále "in Linz/Donau" - pozn. překl.)
Prosím přiložit ke zprávě o mé registraci čekatele členství v NSDAP a zdůvodňuji svou prosbu následovně:
Narodil jsem se roku 1872 v Kaplici v jižních Čechách (v originále "in Kaplitz in Südböhmen" - pozn. překl.), kde jsem byl i místně příslušný, sloužil jsem 30 let v rakouské armádě a po roce 1918 4 a půl roku jako důstojník (kapitán) německé národnosti při ženijní jednotce československého vojska (v originále "bei der Genietruppe im čechoslowakischen Heere" - pozn. překl.), v roce 1924 jsem pak byl propuštěn do výslužby (v originále "in den Ruhestand versetzt" - pozn. překl.).
Po mém vstupu do civilního života v roce 1924 jsem se stal členem německé křesťansko sociální lidové strany (v originále německy "Deutsche Christlichsoziale Volkspartei, DCV", viz Wikipedia - pozn. překl.) a zůstal jím až do jejího rozpuštění roku 1938.
Z ní jsem byl přizván ke spolupráci v obci (v originále "in der Gemeinde" - pozn. překl.). Vedl jsem stavbu vodovodu, dále výstavbu kanalizace po celém městě a regulaci velkého rybníka, ulic a náměstí podle vlastních projektů. Byl jsem vedoucím městské elektrárny (v originále "Obmann des städtischen Elektrizitätwerkes" - pozn. překl.), městským referentem pro stavebnictví a sanitární zajištění (v originále "Bau- und Sanitätswesen" - pozn. překl.), členem představenstva nové vodárny (v originále "Vorstand des neuen Wasserwerkes" - pozn. překl.) a ředitelství městské spořitelny v Kaplici.
Po volbách v roce 1938, když se Henleinova strana vymkla kontrole, vzdal jsem se všech svých čestných funkcí. Viz k tomu přílohy 1 a 2.
Nějaké stranické struktuře či formaci jsem nenáležel (v originále "gehörte ich nicht an" - pozn. překl.).. Když se v roce 1941 nenašel nijaký vhodný člověk pro výše uvedené čestné funkce, byl jsem požádán navzdory předchozím mým odstoupením z nich, abych všechny opět převzal. V návaznosti na to mi bylo propůjčeno i čekatelství na stranické členství (v originále "auch die Parteianwärterschaft" - pozn. překl.).
Na jaře 1945 jsem se také dostal na tzv. černý seznam a měl jsem být potrestán důtkou, poněvadž jsem se zasazoval o to, aby město Kaplice nebylo bráněno a bylo tak ušetřeno zkázy, rovněž jsem byl už dlouho rozhodnut pro nějaké nové uspořádání věcí (v originále "ich mich schon lange für eine neue Ordnung entschieden hatte" - pozn. překl.).
Chtěl jsem se v každém případě vyhnout nějaké chybě (v originále "ja etwas zu Schulden kommen" - pozn. překl.) a jak díky své službě ve staré rakouské, tak i v československé armádě jednat v souladu se svým svědomím (v originále "als gewissenhafter Mensch" - pozn. překl.). Byl jsem ve světové válce vyznamenán a v československé armádě opakovaně poctěn pochvalným dekretem.
Své stranické čekatelství jsem nezneužil ani ke svému prospěchu, ani ke škodě jiných.
Jak je patrno z přiloženého prohlášení děkanského úřadu v Kaplici (viz níže a obrazová příloha této webové strany - pozn. překl.), nebyl jsem nijak srozuměn s programem NSDAP, resp. s ideologií této strany (v originále "bezw. mit deren Ideologie nicht einverstanden" - pozn. překl.).
Jak mi sdělil jeden spolehlivý informátor (v originále "ein verläßlicher Gewährsmann" - pozn. překl.), byla mi na základě mé žádosti schválena výjimka z trestních opatření proti Němcům v Československu (v originále "in der Čechoslowakei" - pozn. překl.).
Dne 23. března roku 1946 jsem vycestoval se souhlasem československých úřadů do Rakouska (příloha 4).
Z toho vyplývá, že politicky nebyla proti mé osobě vznesena nijaká námitka.
Na závěr prosím ještě jednou, aby mi s ohledem na můj vysoký věk (74 let) a na okolnost, že jsem svůj movitý i nemovitý majetek jako Němec v Československu zcela nevinen ztratil (v originále "ganz unverschuldet verloren" - pozn. překl.) a navzdory válkou způsobené srdeční vadě jsem stále plně aktivní, byla má žádost příznivě vyřízena.
Archiv der Stadt Linz
P.P.S. Český překlad byl pořízen z Leopoldem Guschlbauerem vlastnoručně psaného a podepsaného textu. Připojujeme i český překlad potvrzení kaplického děkanského úřadu, na které se rovněž Guschlbauer odvolává.
Děkanský úřad v Kaplici potvrzuje, že pan kapitán v. v. v Kaplici č. 334, Leopold Guschlbauer, a jeho manželka nesympatizovali s idejemi národního socialismu.
Děkanský úřad Kaplice dne 15. července 1945.
Franz Schützner,
děkan.
Leopold Guschlbauer se narodil dne 19. srpna 1872 v Kaplici čp. 274 (dům s tím číselným označením dosud stojí v části města zvané Malšské údolí) jako nemanželský syn Kathariny Schlenzové, která byla sama nemanželskou dcerou Franzisky Schlenzové, manželské už dcery Leopolda Schlenze, brusiče skla ve Stříbrných Hutích (Silberberg) a Antonie Fiedlerové z Pohoří na Šumavě (Buchers, v křestní matrice "Puchers"). Legitimizován jako Leopold Guschlbauer až matčiným sňatkem čtyři roky nato s krejčím v Kaplici čp. 32 (i ten dům v Kaplici najdeme v Českobudějovické ulici) Johannem Guschlbauerem (podepsaným takto jako otec v křestní matrice), nemanželským synem Anny Guschelbauerové (takto s trochu jiným příjmením zde psané), manželské dcery rolníka v Nažidlech (Einsiedl) čp. 2 Sebastiana Guschelbauera a Rosiny, roz. Böhmové ze Suchdola (německy Suchenthal, dnes část obce Bujanov). V rodné Kaplici navštěvoval mladý Leopold obecnou i měšťanskou školu a vyučil se malířem dekorací, ve kterémžto oboru byl pak činný v rakouském Welsu a v bavorském Mnichově. V říjnu 1893 nastoupil do armády, ukončil s vynikajícím prospěchem poddůstojnickou školu a stal se na ní jako feldvébl (šikovatel) jedním z vyučujících. V letech 1898-1899 absolvoval kurz pro stavební dílovedoucí (Lehrgang für Bauwerkmeister) a podílel se v armádě na výstavbě četných kasáren a a střelnic. Roku 1904 byl přemístěn na fortifikační oddělení úseku vojenských staveb, kde s vyznamenáním prospěl ve dvouletém učebním kurzu opevňovacích projektů. Jako účastník první světové války na jižní frontě byl dvakrát vyznamenán. V roce 1919 se vrátil z Itálie zpátky domů a byl rok nato přijat do armády nového československého státu jako důstojník německé národnosti. Byl velitelem roty (Kompaniekommandant), pobočníkem (Adjutant) a dva roky přednostou technické správy (Vorstand der technischen Verwaltung). Roku 1924 byl předčasně propuštěn do zálohy a usadil se natrvalo v rodném městě. Od roku 1927 byl stavebním referentem městského úřadu a přispěl nemálo ke zdokonalení obecní regulace, kanalizace a vydláždění takřka všech zdejších ulic, stavbu městského vodovodu pak přímo vedl. Od 15. února 1934 až do 18. března 1937 byl starostou Kaplice (za německou křesťanskou sociální lidovou stranu), která se za jeho úřadování stala usnesením československé vlády z 9. července 1936 z městyse městem. Prezidenta Beneše vítal však v květnu roku 1937 už Guschlbauerův nástupce děkan Franz Schützner (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže a signatář výše uvedeného potvrzení). V digitálně přístupné německy psané kronice města Kaplice za léta 1932-1939 nacházíme jméno Leopolda Guschlbauera ještě na jedné z jejích posledních stran. Zpráva se týká regulace, kanalizace a vydláždění části hlavního náměstí (přezvaného už po přímé žádosti do Berlína ze zasedání městské rady 3. listopadu 1938 "po osvobození" na "Adolf-Hitler-Platz") a Novohradské ulice (Gratzner Straße), počinu započatého už v létě 1938 a dokončeného na podzim téhož roku po připojení k "Říši" a "Altbürgermeister" Leopold Guschlbauer je zmíněn jako osoba, která už v roce 1932 dala městu projekt bezplatně k dispozici. Z let válečných jsme dlouho znali jen tiskové ohlasy jeho činnosti náměstka a pak nástupce Hanse Sailera (jako Johann Nepomuk Guido Sailer je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) ve funkci, jež má do češtiny vlastně sotva přeložitelné označení "Kreiskriegerführer", poněvadž slovo "válečník" neznamená v českém jazyce totéž co "vysloužilec" či "veterán". Více jsme se dozvěděli z dokumentů, uložených v lineckém městském archívu. Podle identických čestných prohlášeních, podepsaných v Linci v dubnu 1946 Willi Reiterem a Johannem Guserlem, byl po volbách v roce 1938, když se henleinovská strana dostala k moci, pro své politické smýšlení zbaven všech čestných funkcí. Z registračního formuláře a ručně psané výpovědi víme, že v roce 1941 vstoupil do NDSAP (či se stal "čekatelem na členství") a setrval v ní do 27. dubna 1945. Asi nebyl náhle přesvědčeným nacistou, snad se musel za své angažované působení za "první republiky" vlastně i více snažit. Nicméně jako bývalý voják "dvou armád" se zapojil do politického života, dá-li se za nacizmu o něčem takovém vlastně mluvit, takže mu příslušely tituly jako "Zellenleiter der NSDAP", tj. vedoucí stranické "buňky" NSDAP, "Kreisschießwart des NS-Reichskriegerbundes", tj. střelecký referent regionální organizace Říšského svazu válečníků a pak i její vedoucí, zmíněný už "Kreiskriegerführer", jakož i náměstek vrchního regionálního stavitele ("Stellvertreter des Kreisbaumeisters"). V kaplické kronice, vedené už česky od roku 1945, je pouhá zmínka, že vedoucí činitelé NSDAP (nikoli ovšem on) uprchli z města už 6. května, tedy dva dny předtím, než sem dorazily první americké džípy cestou do Benešova nad Černou, kde měla vést demarkační čára (a Američané učinili tehdy za "říšskou" dosud Kaplici zodpovědným velitele zdejší německé posádky), tři dny předtím, než německá armáda město opustila a celý týden předtím, než tudy prošly první pěší oddíly Rudé armády (už 10. května sem přijelo osobní auto jen se třemi jejími důstojníky). Kaplice byla v té době nakrátko rozdělena na dvě okupační zóny, jako pak nadlouho s Německem vlastně železnou oponou takřka celá Evropa. Leopold Guschlbauer odešel do podobně rozděleného Lince až v březnu 1946 a tři roky po manželce Barbaře tu 12. ledna 1957 zemřel.
- - - - -
* Kaplice / † † † Linec (A)
