logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EVA GEIEROVÁ

Pryč z domova

Když byla roku 1945 válka u konce, zjistili jsme brzy, že budeme nuceni domov opustit. Lidé, kteří dosud nevstoupili do manželství, měli údajně zůstat a pracovat u Čechů. Nechtělo se mi čekat na vypovězení k nucené práci - jako mnozí ostatní - a s jedním vůdcem jsem se vypravila se skupinou několika osob dne 6. prosince 1945 ze Ktiše (v originále "von Tisch" - pozn. překl.) pěšky přes hranice do bavorské obce Waldkirchen. Poté, co jsme tam uložili své věci, vydala jsem se jen sama zase přibližně 40 kilometrů zpátky do Tisovky (v originále "nach Neuberg" - pozn. překl.). Ve vsi už jsem si ale nebyla jistá a musela jsem se vracet do Bavor. Doneslo se mi, že jeden vzdálený příbuzný (můj pozdější manžel) ze Záhoří (v originále "aus Zaborsch" - pozn. překl.) u Chrobol (v originále "bei Chrobold" - pozn. překl.) se chce také dostat do Německa, aby tam pracoval jako sládek v pivovaře dolnobavorského města Reisbach, kde se tomu povolání vyučil. Poněvadž byl oslaben hned několika zraněními z války, museli jsme pořídit povoz. Psal se 18. prosinec 1945 a děsná zima (v originále "bitterkalt" - pozn. překl.), navíc nám vozka v noci několik málo kilometrů před hranicí sdělil, že už dál jet nechce. Tak jsme se s námahou vlekli a brodili hlubokým sněhem do Haidmühle a odtud jsme už zamířili vlakem do Reisbachu.
Někdy v březnu 1946 jsem se rozhodla vypravit se ještě jednou zpátky k nám domů. Večer jsem se vydala sama do Haidmühle a v poledne příštího dne jsem byla v Tisovce. Mohla jsem tam ale zůstat jen přes jednu noc. Nazítří mě vyprovodil můj bratr do Chlumu (v originále "nach Humwald" - pozn. překl.). Cestou jsme potkávali množství lidí, kteří se vraceli z Bavor a říkali nám, že se už ven nedá dostat, poněvadž celý les je plný vojáků. Stejně mi nezbývalo nic jiného, než se opatrně pokusit o nemožné. Jeden muž, kterého jsem se optala, mi poradil, že bych měla jít cestou přes Jelení (v originále "über Hirschbergen" - pozn. překl.), poněvadž při železniční trati je příliš nebezpečno.
Byla právě jedna hodina po poledni a já už ztratila orientaci. Teď už jsem byla docela samotinká (v originále "mutterseelenallein" - pozn. překl.) a tak jsem se nechala vést svým andělem strážným a hle! o něco později vyhlédl z mraků úplněk, takže jsem krátce před půlnocí našla cestu, kterou jsem den předtím kráčela. Mířila do Haidmühle, kam jsem brzy nato dorazila. Ze srdce budiž Bohu dík!


Hoam!, 2011, č. 12, s. 10-11

Autorka německého originálu předchozích řádek se narodila dne 10. února roku 1922 ve vsi Tisovka, která je dnes součástí obce Ktiš, kde na stavení čp. 1 ("po chalupě" se tam říkalo "Bawli" či "Babli" a ten význačný statek dosud v Tisovce stojí) hospodařil její otec Josef Voitl (*2. září 1895 v Křížovicích /Kschischowitz/) se svou ženou Eleonorou (*4. září 1891 ve Skříněřově /Schreinetschlag/). Ta data narození rodičů nelze potvrdit záznamy křestních matrik, které jsou zatím pro daná léta nedostupná. Takže zbývá jen spolehnout se na arch sčítání lidu z roku 1921, kde ještě Eva chybí, zato jsou na něm uvedeni její dva sourozenci: sestra Anna (*25. února 1915) a bratr Josef (*8. srpna 1919), oba narození v Křížovicích (tj. v Tisovce, osadě příslušející tehdy ke dnes zaniklé obci Křížovice), jakož i otcova matka Eva Voitlová, roz. Tanzerová (*26. listopadu 1868 rovněž zde v Tisovce, a to v čp. 6, její matka Katharina byla roz. Czapko ze Smědečku /Kleinzmietsch/). Dne 29. prosince 1946 se Eva Voitlová "mladší" už po útěku z domova provdala za Ferdinanda Geiera (*10. února 1924 v Záhoří čp. 6 /i toto stavení lze ve vsi dosud nalézt/), který je zmíněn v předchozí textové ukázce coby "vzdálený příbuzný "aus Zaborsch". Ve městě Reisbach pak skutečně pracoval jako sládek. Postavili si tam v Reisbachu i dům a narodily se jim po řadě děti Rosa, Ferdinand, Eva, Pius a Maria. Ferdinand Geier zemřel 12. března roku 2001 a jeho žena ho po dlouhých deseti letech a krátké nemoci následovala na věčnost 10. dubna 2011 (čtyři dny nato byla jako on v Reisbachu pochována), když po sobě zůstavila nejen pět dětí, jedenáct vnuků a pět pravnuků, nýbrž i krátce před smrtí pořízený "Lebensbericht", životopisný záznam, který její nejmladší dcera Maria, provd. Wimmerová, poskytla krajanskému časopisu. Ze srdce budiž Bohu dík!

- - - - -
* Tisovka, Ktiš / Ktiš / Záhoří / Chlum / Jelení / Waldkirchen (BY) /Haidmühle (BY) / † † † Reisbach (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam ktišské křestní matriky o narození matčině
Rodný statek čp. 1 v Tisovce je v pohledu přes návesní rybník ten vpravoRodný statek čp. 1 v Tisovce je v pohledu přes návesní rybník ten vpravo
Arch sčítání lidu z roku 1921 dům čp. 1 v Tisovce ještě bez ní (sčítání se uskutečnilo téměř přesně rok před jejím narozením)
Mládež z Tisovky před místní restaurací na Seidelově fotografii - určitě je všechny znala, ale na zábavy ještě nechodila, snímek vznikl v roce 1930

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist