RUDOLF GALLI

Milí domovští přátelé!

Milí domovští přátelé z Křišťanova, Starého Špičáku a Ondřejova (v originále "aus Christianberg, Altspitzenberg und Andreasberg" - pozn. překl.)! Už potřetí chceme společně v rámci spolkového setkání Šumavanů v Pasově (v originále "im Rahmen des Bundestreffens der Böhmerwäldler in Passau" - pozn. překl.) v sobotu dne 19. června 1971 uskutečnit naše rodácké setkání (v originále "unser Gemeindetreffen" - pozn. překl.). Jako už přede dvěma roky sejdeme se v 17 hodin "U Bavorského lva" (v originále "im Bayerischen Löwen" - pozn. překl.) blízko "Nibelungenhalle". K setkání se už ohlásilo množství známých, aby se možná naposledy uviděli staří přátelé z nezapomenutelného domova. Jistě to bude i tentokrát krásné shledání. V domovském sepětí zdraví Rudof Gallim, Franz Spitzenberger a Josef Sitter.

Glaube und Heimat, 1971, s. 516

Na prvním místě ze svolavatelů jmenovaný Rudolf Galli se narodil 8. prosince roku 1903 v zaniklé dnes osadě (byla to spíš samota či jak se také česky říká "jednota") Käferhäuser, zaniklé pod českým místním jménem "Broukárny" nebo také "Mýtina" (viz web Zaniklé obce s citací z knihy "Království české" /Jan Elias 1908/: "Ku Křišťanovu patří obcí ...a Broukárny, domky to nedávno postavené pro lid, aby sbíral škodlivé kůrovce."). Bylo to prý v nadmořské výšcš 975 m na dohled od rovněž dnes zcela zaniklých Vlčích Jam (Wolfsgrub), náležejících rovněž ke Křišťanovu, ale ležících už ve VVP Boletice, což bylo důvodem zániku (viz opět Zaniklé obce). Křišťanovská křestní matrika a také arch sčítání lidu (soudní okres Chvalšiny, dnes okres Český Krumlov) hovoří neomylně o jeho narození v Broukárnách (Křišťanov čp. 145). Farář Ferdinand Weywara .(*14. prosince 1845 v Číměři, †31. října 1915 v Českém Krumlově) vlastní rukou zaznamenal příchod malého Rudolfa Galliho na svět a jeho křest v kostele Nejsvětějšího jména Ježíš. Novorozencův otec, chalupník na stavení čp. 145 Franz Galli, byl synem podruha Johanna Galliho z Křišťanova čp. 26 a jejho ženy Marie, roz. Spannbauerové z téhož stavení čp. 26, matka Karolina byla dcerou chalupníka ze zaniklých dnes Seníků (Schoberstätten) čp. 4 Franze Bieringera a jeho ženy Elisabeth., roz. Macho z Křišťanova čp. 94. Rudolf Galli skonal po dlouhé plicní chorobě v esslingenské nemocnici v pátek 24. března roku 1972 a byl pět dní nato v Esslingen am Eckar i pochován na hřbitově v centru města o rozloze 8,2 hektarů, zvaném "Ebershaldenfriedhof". V nekrologu k jeho úmrtí je uvedeno, že se narodil v Křišťanově. Beze zmínky o Broukárnách. Je označen na stránkách krajanského časopisu jako "unser großer Böhmerwüldler", tj. "náš velký Šumavan". Ztratil jediného syna, sám byl zajat při "ruském tažení" ("Rußlandfelzug") a setkal se s blízkými teprve po jejich vyhnání z domova. Po dvě desetiletí byl v Bádensku-Württembersku zemským předsedou sdružení "Heimatverband der Böhmerwäldler". Roku 1969 mu byl udělen Spolkový záslužný kříž se stuhou. K pětašedesátinám tehdy věnoval Rudolfu Gallimu obsáhlejší pozdrav Erich Hans, který v českém překladu připojujeme.

Neochvějný

Erich Hans

Zaslouží si, aby o něm byla řeč: Rudolf Galli. Dne 8. prosince 1969 slaví své 65. narozeniny. Při té příležitosti se v malém hostinci v Esslingen sešel okruh přátel z řad německých Šumavanů, žijících dnes v Bádensku-Württembersku.
Rudolf Galli započal svou pouť životem dne 8. prosince roku 1903 v osadě Käferhäuser (zanikla pro svou polohu na území VVP Boletice pod českým jménem Broukárny či také Mýtina - pozn. překl.), šumavská obec Křišťanov (v originále "Gemeinde Christanberg, im Böhmerwald - pozn. překl.). Už jako školák projevoval inteligenci a snaživou horlivost. Další vyšší vzdělání mu ovšem nebylo umožněno. Maminka mu brzy umřela a jeho výchovy se ujala babička Elisabeth Bieringerová.
Po návštěvě trojtřídní obecné školy musel Galli přispívat obživě rodiny vlastní výdělečnou aktivitou.¨Jeho otec Franz Galli obhospodařoval se svými dcerami malou usedlost. Ve svých 15 letech si mladičký Rudolf Galli vydělával na chleba jako racovník schwarzenberské lesní správy v Křišťanově. Roku 1924 vstoupil do malorolnického a domkářského sdružená (v originále "trat er dem Vereinigung der Kleinbauern und Kleinhäusler bei" - pozn. překl.) a dva roky nato byl zvolen jeho předsedou. Vytrval v té funkci až do roku 1938. V roce 1931 se stal obecním radním a zastupujícím starostou (v originále "und stellvertretender Gemeindevorsteher" - pozn. překl.). Také na seznamu kandidátů německé sociálně demokratické strany do pražského parlamentu stojí jméno Rudolf Galli.
Když koncem dvacátých a počátkem třicátých let dvacátého století způsobovala obrovská nezaměstnanost trpkou nouzi širokých vrstev, podařilo se Gallimu za pomoci svých přátel, mezi nimi Wenzela Jaksche (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), dosáhnout od pražské vlády částky 40 000 československých korun na opravu a obnovu obecních cest. Když se vynořil problém, jak zúrodnit půdu, přidělenou roku 1921 v rámci pozemkové reformy drobným rolníkům, založil Galli sdružení pro půdní kultivaci (v originále "eine Kultivierungsgemeinschaft" - pozn. překl.) a na zlepšení půdních poměrů dokázal získat i státní subvenci ve výši 36 000 československých korun. Obec Křišťanov mívala téměř 1600 obyvatel (2021 pouhých 86, viz Wikipedia - pozn. překl.), neměla však nijaký hasičský sbor. Galli ho založil v roce 1937 a postaral se s ostatními jeho členy o jeho potřebné vybavení. Vznikly tak dluhy v rozsahu téměř 40 000 československých korun, které však byly už následujícího roku 1938 zhruba pokryty. Galli je politický člověk, ale už od mládí měl rád hudbu a zpěv. Založil v domovské obci pěvecký spolek, sám pak byl členem sdružení "Deutscher Kulturverband" a "Deutścher Böhmerwaldbund". V roce 1938 byl Galli vzat do ochranné vazby a zbaven všech úředních funkcí. Přenechán mu byl pouze hasičský sbor. Okresní hasičský vedouci (v originále "der Kreisfeuerwehrführer" - pozn. překl.) z "Krummau an der Moldau" (tak byl Český Krumlov nacisty přezván - pozn. překl.) se za něho rozhodně zasadil. Roku 1942 byl Rudolf Galli povolán k wehrmachtu. Tři a půl roku strávil na ruské frontě a 5. května 1945 upadl do britského zajetí. Tam na poloostrově Friedrichskoog se sešel s nynějším "ministerským dirigentem" (v originále "mit dem jetzigem Ministerialdirigenten", jde o funkci v úřadu spolkového kancléře - pozn. překl.) Adolfem Hasenöhrlem (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Konala se shromáždění a sudetští Němci byli varováni před návratem do sudetských domovů (v originále "in die Sudetenheimat", tj. doslova "do sudetské vlasti" /!/" - pozn. překl.), poněvadž by je tam čekalo další zajetí (v originále "neue Gefangenschaft" /!/ - pozn. překl.).
Když byl Galli koncem roku 1945 (v originále "im Spätjahr 1945" - pozn. překl.) z britského zajetí propuštěn, probil se všemu navzdory domů na Šumavu (v originále "schlug er sich trotz allem in die Böhmerwald durch" - pozn. překl.) V roce 1948 byl však násilně přesídlen do Nové Včelnice (v originále "nach Neu-Ettink", z Křišťanova činí vzdálenost do tohoto města v okr. Jindřichův Hradec více než 115 km! - pozn. překl.) .Nakonec mu prof. Herbig (v originále "prof. Herbig Schwarz", jde však zřejmě o Gustava Herbiga, který je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže a byl v v prvních volbách do Bundestagu zvolen poslancem na kandidátní listině za Bádensko - pozn. překl.) pomohl k vysídlení do Německa. Usadil se v Esslingen a sotva se trochu uchytil, založil tam se svými přáteli skupinu německých vysídlenců ze Šumavy (v originále "Heimatgruppe der Böhmerwäldler" - pozn. překl.). Roku 1951 byl zvolen zastupujícím předsedou zemské organizace sdružení Heimatverband der Böhmerwäldler v Bádensku-Württemnërsku a roku 1958 převzal funkci předsednickou, kterou zastává dodnes (publikováno v roce 1969 - pozn. překl.). Jeho péče a zájem patřily zvláště mladými lidem. Esslingenská skupina zaujala pod jeho vedením vůdčí místo ve spolkové zemi. Se svým mládežnickým souborem položil základy sdružení "Sing- und Spielschar der Böhmerwädler in Baden-Württemberg. Orgaizoval v této spolkové zemi setkání šumavských vyhnanců a získal si velké zásluhy i o setkání Šumavanů v Pasově (v originále "für die Bundestreffen in Passau" - pozn. překl.).
Jeho láska ke zpěvu ho vedla i k založení pěveckého sboru "Sudetenchor" v Esslingen. Za své půlstoletí členství v organizaci "Sängerbund der Sudtetendeutschen" (byla v Československu založena už v roce 1921 - pozn. překl.) byl vyznamenán zlatým čestným odznakem Trvale působil i v místní a okresní organizaci Sudetoněmeckého krajanského sdružení (v originále "in der Sudetendeutschen Landsmannschaft, Orts- und Kreisverband Esslingen" - pozn. překl.).
Tato data svědčí o člověku, který neúnavně působí ve prospěch svého společenství. "Man muß nicht nur fiir sich selber da sein. Man muß auch fiir die anderen da sein, dann ist man auch arn besten für sich selber da." (tj. "Nejsme tu jen pro sebe. Být tu také pro jiné je to nejlepší i pro každého z nás." - porn překl.) Ty dvě věty, pronesené kdysi Gallim by mohly být klidně vloženy do úst Adalbertu Stifterovi, který skutečně kdysi něco podobného napsal. Kolik práce je s tím vším spojeno, lze tu jen naznačit. Kolik střetů a odříkání, ovše, i radostí a úspěchů. Galliho už jistě tlačí léta a mnoho neklidných životních období zanechalo své stopy; a kde by měl nějaký muž toliko přátele? I dobrý soupeř však podtrhuje mužovu hodnotu. Galli je jeden z těch lidí, kteří ztělesňují pevné šumavské jádro. Jeho výkon je hodný úcty a vposledku nesporný. Mnohdy radostný, mnohdy i drsný a příležitostně syrový, vždy však zkoumající skutečně seznané a tím i nevyhýbající se sporu, prezentuje se neoblomně a přese všechno nakonec i vítězně (v originále "als unbeugsam und bei allem doch auch immer als gewinnend" - pozn. překl.). Tak ho lze stručnými rysy i charakterizovat jako člověka. Lze mu vyjít přátesky naproti, byť nejste vždy téhož mínění jako on. To by mu nakonec ani nijak nevyhovovalo, vždyť je to také pravý bojovný kohout (v originále "er ist auch ein Streithahn" - pozn. překl.) a přineslo mu to v životě úspěch.
Když tedy nyní odchází na odpočinek, činí tak jako státní zaměstnanec (v originále "ale Staatsbedienststetter" - pozn. překl.) spolkové země Bádensko-Württembersko. Plně si to zaslouží, je to dobrý člověk.

Hoam!, 1969, s. 1-3

- - - - -
* Broukárny, Křišťanov / Křišťanov / Starý Špičák / Ondřejov / † † † Esslingem (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy