ANGELIKA CHOLEWA
Stalo se při železné oponě na hranici u Železné Rudy dne 20. června roku 1980...
Přemýšlela jsem a říkala si, že teď buď počkáme na střídání hlídek, protože to bylo to, na čem jsme se předtím dohodli, nejdřív se podívat, kdy to dělají, jestli o půlnoci, nebo ráno v šest, prostě kdy. Chtěla jsem se poradit se svým exmanželem, ale koukám, že je pryč. Zavolat jsem mu těžko mohla, když byli v doslechu. Pak jsem šla napravo, pryč od toho výseku, tam byla obrovská mýtina, trochu mokřad. Z mýtiny byly vidět hraniční zátarasy. Plot byl asi dva metry vysoký, byly tam tři řady šikmého ostnatého drátu. On vyšel trochu pryč od plotu na mýtinu, směrem ke mně. Diskutovali jsme, on chtěl zpátky. Já jsem řekla, že když teď půjdeme zpátky, budeme vrhat stín, neuvidíme signální dráty a stoprocentně nás dostanou. A kromě toho jsem se rozhodla, že už nechci zpátky. Měli jsme vášnivou výměnu názorů a pak jsem řekla: "Víš co? Ty jdi zpátky a já si najdu cestu, já přejdu. Mám toho už dost. Nechci zpátky do té blešárny."(v originálním znění "Weißt du was? Geh du zurück und ich finde den Weg, ich gehe hinüber. Ich will nicht mehr. Ich will einfach nicht mehr zurück in den Saftladen.", výraz "Saftladen" by se dal do češtiny přeložit i "turecké hospodářství" - pozn. překl.). A v tom okamžiku (a já teď už nevěřím protokolům Stasi o tom, co jsem tehdy vypověděla) jeden z nás, a já nevím kdo, zavadil o signální drát. Po pár minutách vystřelily světlice jako na Silvestra a my jsme stáli asi třicet metrů od sebe jako omráčení. Tělo ztuhne, má to i ochrannou funkci. Jediné, co fungovalo, byla moje hlava, ale pohnout jsem se nemohla, to nešlo. Mému exmanželovi se vedlo stejně. Stáli jsme tam jako zkamenělí asi čtvrthodinu. Mezitím se oba vojáci dostali skrz plot, šli s baterkami podél plotu, ale světlem lamp mířili na ten nepěstěný hraniční pás. Vlčáka měli na vodítku. Prakticky nás už přešli, přestože jsme stáli uprostřed mýtiny, neviděli nás, soustředili se na ten pás. Měla jsem pocit, že když udělají ještě tři kroky, budou už za dalším lesním úsekem a už nás nebudou moci vidět. A cítila jsem, jak se mi do nohou zase vrací krev. Myslela jsem si: "Teď se podíváme, jak prošli skrz." (v originálním znění "Jetzt gucken wir, wie sie da durchgekommen sind." - pozn. překl.). A v tom okamžiku zvolal můj exmanžel: "Tady jsme!" (v originálním znění "Hier sind wir!" - pozn. překl.) A bylo po všem.
Takto zachycuje český překlad z projektu "Paměť národa", nikoli tedy můj, ústní výpověď tehdejší východoněmecké občanky (jméno státu, ve kterém žila, se mi vždycky příčí napsat) o události, k níž došlo 20. června 1980 při tehdy ještě spolehlivě zadrátované železné oponě u Železné Rudy, kterou se spolu s tehdejším svým manželem rozhodli překonat. Angelika Cholewa, roz. Grassme (v květnu 1970 se provdala za automechanika Reinholda Cholewu), se narodila ve městě Naumbug "an der Saale" (dnešní spolková země Sasko-Anhaltsko) 13. září 1955, tj. bylo ji tehdy na Šumavě necelých 25 let. Po zadržení a předání východoněmecké policii, pověstné "Stasi", byla odsouzena ke 3 rokům vězení, k nimž byla přidána sazba dalších 3 a půl roku za to, že se podílela na úniku líčení poměrů ve věznici za její mříže. V roce 1983 byla "vykoupena" do SRN za "devizy", tj. v tomto případě 64 tisíc západoněmeckých marek. Ve sjednoceném Německu žije dnes opět v rodném Naumburgu a svůj životní příběh, zachycený celkem podrobně i česky na serveru "Paměť národa", přednáší žákům a studentům na německých školách. U příležitosti čtyřicátého výročí svého pokusu o útěk navštívila v roce 2020 Prahu, Plzeň a Železnou Rudu, aby tak "dala průchod pocitům a našla své ztracené důvěřivé původní já". Díky iniciativě českého advokáta JUDr. Lubomíra Müllera rozhodl v roce 2019 Okresní soud v Klatovech, že Angelika Cholewa může být kvůli svému zadržení na hranicích a následnému věznění v ČSSR "účastna rehabilitace dle zákona o soudní rehabilitaci". Ministerstvo spravedlnosti ČR jí následně přiznalo v rámci zákona o soudní rehabilitaci odškodnění ve výši 1543 Kč (!).
- - - - -
* Naumburg (SAA) / Železná Ruda
